Pilotní publikace z jednosvazkového podrobného komentáře (2040 stran) k celé Bibli. Dílo vychází z konzervativní evangelikální tradice. Komentář jde do hloubky, ale zůstává přístupný běžnému čtenáři, a proto je vynikající volbou pro pastory i laiky.
Ukázka
Jan 1:1 Na počátku. V kontrastu s 1J 1:1, kde Jan použil podobné slovní spojení („od počátku“), jímž se odvolává na počátek Ježíšovy služby a kázání evangelia, je uvedené slovní spojení paralelou ke Ge 1:1, kde je totéž slovní spojení použito v absolutním smyslu na začátek hmotného vesmíru v čase a prostoru. bylo. Toto sloveso zdůrazňuje věčnou preexistenci Slova (tedy Ježíše Krista). Než začal vesmír, druhá osoba Trojice vždy existovala; Ježíš tedy vždy byl (srov. 8:58). Tento výraz je použit v kontrastu se slovesem „vzniklo“ (nebo „bylo učiněno“) ve 3. verši, který poukazuje na určitý začátek v čase. V souladu s námětem, že Ježíš Kristus je věčný Bůh, druhá osoba Trojice, nezařadil Jan žádný rodokmen, jako to učinili Matouš a Lukáš. Ježíš měl rodokmen, co se týče jeho lidství; ale co se týče jeho Božství, Ježíš žádný rodokmen nemá. Slovo. Jan si vypůjčil termín Slovo nejen ze SZ slovníku, ale také z řecké filozofie, v níž byl tento termín v podstatě neosobní a označoval racionální princip „božského uvažování,“ „mysli“ či dokonce „moudrosti“. Jan však tento termín cele naplnil SZ a křesťanským významem (např. Ge 1:3, kde Boží Slovo dává vzniknout světu; Ža 33:6; 107:20; Př 8:28, kde Boží Slovo je Božím mocným sebevyjádřením ve stvoření, moudrosti, zjevení a spáse) a vztahuje jej na osobu (tedy Ježíše Krista). Řecký filozofický úzus tedy není výlučným východiskem Janova myšlení. Ze strategického hlediska slouží termín „Slovo“ jako můstek, kterým jsou dosahováni nejen Židé, ale i nespasení Řekové. Jan si zvolil toto pojetí, protože bylo známé jak Židům, tak i Řekům. Slovo bylo u Boha. Slovo, jakožto druhá osoba Trojice, bylo po celou věčnost v důvěrném vztahu s Bohem Otcem. Přestože se Slovo těšilo velkoleposti nebes a věčnosti s Otcem (Iz 6:1-13; srov. 12:41; 17:5), ochotně se vzdalo svého nebeského postavení, vzalo na sebe podobu člověka a podrobilo se smrti na kříži (viz pozn. k Filip 2:6-8). bylo Bůh. Původní řeckou konstrukcí se zdůrazňuje, že Slovo mělo veškerou podstatu či charakteristické znaky Božství, že Ježíš, Mesiáš tedy byl plně Bůh (srov. Kol 2:9). I při svém vtělení, kdy se vzdal sám sebe, nepřestal být Bohem, ale vzal na sebe skutečnou lidskou podstatu a lidské tělo a dobrovolně se vzdal nezávislého projevování atributů Boha.
Zveřejněno v kategorii Připravujeme (knihy)